Až pojdou vánoce

Až pojdou vánoce, budeme všichni dvakrát tak šťastní a veselí. Doufám, že to bude už letos...

1: „Já chci tuhle hračkuuuuuu!“ (dup!)

2: „Musíš počkat na vánoce, až ti jí přinese Ježíšek“ (smířlivě)

1: „Nenenenenenene!“ (dup!) „Já jí chci hned!“ (dup!)

(„Ne“ dup „Jo!“ dup „Ne!“ dup „Jo!“ dup…)

3: „Co kdyby sis uklidila?“

4: „Hmmm?“

3: „Podívej se na ten svinec, ty snad ani nejsi holka!“ (naštvaně)

4: „Hmm?“ (zívne a spí dál)

5: „A co kdybych ti koupila tuhle mikinu?“

6: Ticho (zvrací nad tou odpornou růžovou barvou)

5: „Co ty na to…?“ (doplňte tu nejhnusnější zdrobnělinu vašeho jména)

6: „Já chci umřííííííííííít!!!“

7: „…Takže v sobotu uklidíme, upečeme cukroví…“ (pětiminutový monolog)

8: „Už ti někdo řekl, že vánoce jsou svátky klidu a míru, ne stresu a úklidu?“ (znechuceně)

7: „Tak fajn! Klidně můžeme vánoce úplně zrušit!“ (čeká, že dotyčným bude ujištěn/a, že sám uklidí celý dům)

8: „Hurá!“

7: „Nebuď drzá! Člověk se celej rok dře a oni takhle…“

9: „Posloucháš mě vůbec?“

10: „Hmm?“ (ospale)

9: „A co sem ti říkal/a?!“ (naštvaně)

10: (spí a probouzí se) „Hmm…?“

11: „Hodláš si tu někdy uklidit?!“

12: (Ne!) „No jo…“

11: „Přestaň pořád s tim ´jo´!“

12: (šeptem) „Tak ne, no…“

13: „Kdy hodláš vstávat?!“

14: „Až pojdou vánoce…“

Konec?