Navštivte planetu Zemi
Jako každé úterý bylo v kulturním centru plno. Ne, že by nás sem táhla potřeba družit se nebo snad touha po nudných přednáškách o tom, jak je tahle planeta úžasná. Většina lidí by se tu normálně vůbec neobjevila a co se socializace týče, málokterý meteorit s krysím obyvatelstvem je na tom hůř, než tahle díra.
Ne, všechny nás sem jednou týdně táhne představa jídla. Nikdo tady není tak bohatý, aby odmítal něco, co je zdarma. Co na tom, že zbytek odpoledne prospíme na nepohodlných židlích při poslouchání nemožných blábolů. Ti, kterým se podařilo nenápadně zdrhnout ještě před přednáškou, si rozhodně nevybrali o moc větší zábavu. Valná většina obyvatelstva trávila svůj volný čas znečišťováním vlastních plic a vnitřním vytvrzováním jater. Já taky.
Na nástěnce jako obvykle zářil fixově žlutý leták hlásající NAVŠTIVTE PLANETU ZEMI. Nějaký vtipálek pod to propiskou dopsal ´Ach ta panenská matka příroda…´. Měl pravdu.
Nikdy jsem neuvažovala o tom opustit tuhle díru a zajet se podívat na Zem. Nešlo o peníze nebo neochotu, ale Země byla stejně zdecimovaná jako Měsíc s Marsem dohromady. Byla taková ještě před tím, než Slunce pohltilo Merkur a rozprsklo se na malé kousky zahřívající většinu soustavy. Oficiálně jsme tedy měli jenom sedm planet, ale to většině lidí připadalo dost středověké. Jen proto, že se banda zakomplexovaných rádobyvědců v jednadvacátém století dohodla, že Pluto není planeta. Hrouda ledu nebo ne, lidé to nikdy nezačali respektovat. Proč by to taky dělali.
Na konci dvaadvacátého století se Země příšerně změnila. Většina populace podlehla první epidemii, která se objevila bůhví odkud. Ti, kteří z nějakého důvodu přežili mor, umírali zimou a hladem při prudkém ochlazení. Později se zase oteplilo a ti vzácní šťastlivci si začali užívat neuvěřitelné svobody, která je čekala. Populace celé planety se v těch dnech počítala na desítky. Z toho, co vím, to teď není o moc lepší. Vracet se na rodnou planetu už dávno nemá smysl.
Žlutý lístek se ještě chvíli třepotal ve větru, než se utrhl. Nebyl připevněný dost pečlivě na to, aby vydržel zdejší počasí. Udělal ještě pár piruetek, než se mi ztratil z očí, a mě napadlo, jestli to není znamení. Možná bych se přece jen mohla na Zemi podívat. Narodila jsem se tam.