Sudičky (nejlépe tři)

Jak to bylo se stvořením naší malé zemičky?

A copak jí přiřkly sudičky?

I sešly se tři sudičky nad kolébkou země jménem Čechy.

První sudička: „Přiřknu ti, milá zemičko, spoustu hloupých politiků, protože dobří a schopní lidé se mi cestou kamsi poztráceli.“

Druhá sudička: „A já ti dávám do vínku leda hromadu odpadků, stejně jsem je nestačila rozdat. Pár skládek a hned tu bude víc plno. A víš, co si s tím užiješ zábavy?“

Vtrhne tam „zlá“ sudička: „Jen počkej, já ti to zavařím! Nepozvali jste mě na křtiny, máte to mít! Chtěla jsem ti předpovědět úspěch ve světě, bohatství a slávu, ale takhle budeš mít velké houby! Smůla!“

Třetí sudička se snaží zachránit situaci: „Jsem hodná poslední sudička, a tak se ode mne očekává, že ti pomohu. Jistě, ráda ti trochu přilepším: Dám ti veliké… dluhy! Promiň, ale na jednom účtě nemám nic, druhou kreditku už mi zablokovali.“

Tak takhle vznikla naše malá zemička, jinak to ani být nemohlo. Tak velká náhoda se ještě neudála, aby toho na nás seslala tolik.

Z toho plyne jediné poučení: Nespoléhejte na sudičky a nevěřte jim, že to s vámi myslí dobře, zařiďte si život sami. Nikdo se vás neptal, jestli se chcete narodit, tak si nenechejte diktovat, jak budete žít.